Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1240. Od poloviny 14. století byl Měnín městečkem s významným tržním a soudním právem. V Brně je po něm, resp. po někdejší čtvrti okolo Měnínské ulice, pojmenována jediná dochovaná městská brána, Měnínská brána. 

Původní název obce v roce 1240 byl Menis, dále pak Meneins, Meneis, Menes, Meneys. V roce 1583 je zmíněno městečko Mienin a po různých poněmčených podob Mönitz, Menitz se zhruba od poloviny 19. století můžeme setkat s dnešní podobou jména Měnín.

Obec leží na soutoku Litavy a Říčky (Zlatého potoka) Původně byla tvořena jedinou ulicí podél silnice na Blučinu. Na nejvyšším místě stojí kostel, škola, fara, panský dvůr a mlýn. Původní domky byly těsně k sobě sražené, průčelí z nepálených cihel byla obrácena do ulic, omítnuta, čistě obílena s tmavěmodrou podrovnávkou. Půda u zdi, práh a podlaha v síni se natíraly červeně.

Na počátku 17. století měl Měnín 74 domů, za vpádu Tatarů roku 1663 pak bylo 55 domů zpustlých. Roku 1790 v Měníně žilo 477 obyvatel, roku 1980 bylo v obci již 152 domů s 1 147 obyvateli.

V katastru obce byly nalezeny archeologické vykopávky už z mladší doby kamenné. Měnín se stal známý ovšem zejména díky nálezu 15 kostrových hrobů ze starší doby bronzové (2000 až 1500 let př. Kr.), náležejících ke kultuře únětické dříve nazívající se kultura měnínská.

Obec bývala majetkem brněnského měšťana Oldřicha Schwarze (roku 1240 bylo právo potvrzeno Václavem I.). K růstu Měnína přispívala jeho poloha na hlavní obchodní cestě do Rakouska, Polska a Uher. Známý byl sídlem právního soudu. Roku 1321 byl Měnín postoupen králem Janem Lucemburským královně Elišce Rejčce. V roce 1333 prosadil Jan Lucemburský, aby cesta z Rakouska nevedla přes Měnín, ale přes Brno, a aby všichni občané Pohořelic, Hustopečí, Ivančic a jiných trhových měst a vesnic byli povinni se odvolávat v právních sporech do Brna.

Roce 1379 odkoupil markrabě Jošt Měnín a založil velký rybník Nesyt. Dalšími majiteli obce Měnín byli Váslav z Lomnice jeho syn a pan Fridrich z Žerotína.

Roku 1645 (před nákazou cholerou) bylo v Měníně 31 obyvatel, po ní pouze 8 lidí. Dne 5.září 1663 byl Měnín tureckým nájezdem vydrancován a zapálen. Vše shořelo. Od 18. listopadu do prosince 1805 byl Měnín stálým vojenským ležením rakouských a francouzských vojáků a neustále drancován. Od 16. září do 25. listopadu řádila v obci cholera.